Žlutohnědá až hnědá u rašelin z vrchovišť, tvořících se na vyšších horách, a tmavohnědá až černá u rašelin ze slatin, které vznikají v nízkých polohách.

Spleť rozložených rostlinných zbytků, smíšených s humusem a prachovými částicemi.

Rašelina z vrchovišť je lehká a drobivá, ze slatin těžká a za vlhka mazlavá, po vysušení rozpadavá, někdy až na prášek.

Rašelina vzniká v současné době. Vrchoviště jsou většinou porostlá živými rostlinami, hlavně rašeliníkem, a jen spodní části odumírají a prouhelňují se. Ve slatinách je rašelina obvykle více prouhelněná než ve vrchovištích.

Vrchoviště jsou ve vyšších okrajových horách od Šumavy přes Krkonoše k Jeseníkům, na Oravsku a pod Tatrami. Slatiny jsou v Polabí kolem rybníků a v opuštěných ramenech řek, nejvíc rašeliny je v pánvi budějovické a třeboňské. Některé slatiny jsou léčivé, např. u lázní Bohdanče. Rašelina se těží na Šumavě, v Krušných horách a na Oravě, nejvíc však ve veselsko-soběslavských blatech a u Třeboně, kde se rýpe v podobě cihel (tzv. borky). Používá se jako místní palivo, hnojivo, stelivo a je surovinou pro chemický průmysl.