Pokud si někdo myslí, že réva viná roste z
hlíny, ať si zajede do Chateauneuf-du-Pape. Tady totiž roste z
kamení. Na terénních řezech je vidět, že vrstva hnědooranžových oblázků je
mocná od půl do jednoho metru.
Obec Chateauneuf-du-Pape založil ve 14. století
papež Jan XXII. jako letní byt a útočiště v době nebezpečí z nedalekého
Avignonu. Téměř současně se na okolních pozemcích začala pěstovat réva.
Vína odsud jsou natolik zajímavá a významná, že místní apelace má povoleno
pěstovat třináct odrůd révy viné, což je ve Francii spíše výjimkou.
A ještě k valounům ve vinohradech. Zdejší sutě
prý sem donesl na své pouti ledovec při poslední době ledové. Na první pohled
kameny vypadají jako v řece ohlazené cihlové valouny. Zblízka je vidět, že jejich
struktura je mnohem jemnozrnější. Když si takový valounek vezmete do dlaní, krásně
hřeje, jak je rozehřátý ze slunce. To je pravděpodobně i jedním z tajemství
kvality zdejších vín. V noci na ně sálá sluníčko ze země...
Hornatá část Languedocu v okolí obce St.Jean-de-la-Blaquiere se vyznačuje střídáním vinic,
olivových hájů a téměř neúrodných strání a planin, kde se jen občas pase osamocená ovce. Jak nám
ale sdělili majitelé vinařství, odkud pochází tento snímek, "chemii jsme už
téměř vysadili, teď vozíme do vinohradu jen ovčí trus".
Překvapením pro nezasvěceného může být i to, že každý druhý řádek
kamenité vinice začíná keříčkem růží. Není to však pro okrasu, jak by se na
první pohled zdálo, ale proto, že růže je náchylná na stejné choroby jako réva a
navíc se u ní projeví ještě dříve.
Kraj
Languedoc-Roussillion je podle velké
části místních obyvatel typickou ukázkou "Pařížcentrismu". Francouzští
vládci v Paříži měli odjakživa problémy jak s odbojnými jižními francouzi z
Languedocu kteří měli blíž ke Korsice než k Francii samotné. Obdobné problémy
byly i s obyvateli Roussillionu, což byli spíše španělé než francouzi. Nynější
řešení je naprosto geniální, ikdyž není jasné na jak dlouho. Paříž spojila
nespojitelné a zbavila se výbojnosti obyvatel jihu, kteří se začali prát mezi sebou.
Oblast Roussillionu byla dlouhá
léta jen gigantickým producentem vín velmi nízké kvality. Důkazem mohou být i
nedohledné vinice údajně největšího vinařského družstva na světě.
Vinice zde rostou na mírně prosolených píscích, což jim dává snad až
přílišnou lehkost. Blízkost "Lví zátoky" a soli je cítit všude. Nedaleko
vinic se nacházejí i velké nádrže, kde se sůl vysušuje a kupí se do umělých
kopců.
24.11.2004